Kapličky, kříže, boží muka jsou nejčastějšími příklady objektů, které souhrnně nazýváme drobná sakrální architektura. Nacházíme je jak v centrech obcí, tak i ve volné krajině. Drobné sakrální stavby jsou zakotveny ve struktuře krajiny dvojím způsobem. Buď byly postaveny na místech odedávna významných a staly se symbolem jejich paměti, nebo nově zdůraznily význam místa, na němž byly postaveny, a staly se tak upomínkou událostí, jež neměly upadnout v zapomenutí. Tak, či onak – nebo oběma způsoby současně – staly se tlumočníky paměti krajiny.
Historie sousoší sahá do konce 19.století. V té době je žena majitele domu č.p.18 těžce nemocná. Zbožní majitelé domu si vyprošují od Boha pomoc. Ta přichází a nemocná žena se uzdravuje. Šťastný manžel z vděčnosti za vyslyšení svých proseb nechává před svým domem postavit monumentální kříž se sousoším světců. Stalo se tak v roce 1891.
Pro nás neznámý mistr odvedl kvalitní kamenosochařskou práci, která je i dnes hodnotným dokladem živé cyrilometodějské tradice. Na zdvojené hranolové základně je dispozičně řešený sokl, zakončený profilovanou římsou. Ve vpadlém rámu čelní strany centrální části se nalézá nápis: Pochválen buď o nejsladší Ježíši po celé křesťanské říši. Střední část sousoší je pojata jako výklenková kaplička s kamennou soškou Panny Marie. Nad nikou pod plastickou obloukovou římsou je hlava andílka, andílčí hlavy jsou i na nárožích římsy. Střední část je zakončena krucifixem, po stranách se nacházejí sochy sv.Cyrila a Metoděje. Sokl, na kterém stojí, nese jejich jména. Tři čtvrtě století bylo sousoší upravováno jako jeden ze čtyř oltářů na svátek Božího těla. Po zákazu křesťanských průvodů v šedesátých letech minulého století začalo sousoší postupně chátrat. V devadesátých letech započíná snaha o záchranu, která vrcholí 3.ledna 2001 kdy nabývá v platnost rozhodnutí, že uvedené sousoší se stává kulturní památkou. V září 2001 je socha rozebrána a odvezena na kompletní rekonstrukci. Dne 22.května 2002 se vrací do obce, kde je v plné kráse odhalena na novém místě v parku při návsi. Sousoší si však svůj neposkvrněný vzhled příliš dlouho neudrželo. Po řádění bezohledných zlodějů z něj byla ukradena socha Panny Marie. Doufejme jen že se v obci co nejdříve vytvoří iniciativa, která by vedla k vytvoření kopie odcizené sošky.
Kapličku nechal postavit na místě původní dřevěné zvoničky „šlechetný dárce“ jak praví farní kronika pan Leopold Svoboda, člen obecního výboru v roce 1909. (Před deseti lety výhodně hostinec i s pozemky koupil a maje zdárnou rodinu, tuto kapličku za poděkování Bohu nechal vystavět.) Kaplička byla vysvěcena 12.září 1909 na svátek Jména Panny Marie. Byla zřejmě zasvěcena patronu dárce sv. Leopoldu a je v ní umístěn zvon, který je starobylou památkou, poněvadž pochází z původní dřevěné zvoničky. Vyroben byl roku 1546, je 60 kg těžký, široký 48 cm a vysoký 42 cm. Nápis na něm říká, ulíti mě dal: Pan Znata z Lomnice na Námiessti roku 1546. Jak se dostal na Veselku není známo, víme jen, že zásluhou pana Hengla ušel jak v první, tak i v druhé válce vojenské rekvizici. Zvon má velice krásný hlas a momentálně slouží při ohlašování odchodu obyvatele Veselky z tohoto světa.
(Z farní kroniky vypracoval Karel Pecina, úprava Volánek Vítězslav)
Sousoší Nejsvětější Trojice zhotovil význačný barokní sochař Ondřej Schweigl. Základním použitým materiálem je vápenec ze Stránské skály u Brna. Roku 1787 ho nechala vyrobit tehdejší majitelka panství Troubsko Anna Cecílie ze Sekenberka. Původně bylo umístěno u kostela, později přesunuto k domu č.p.38. Od roku 1958 je sousoší zapsáno v seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Restaurátorské práce v létech 1991-1992 nechala provést obec Troubsko.
(Viz.popis u sousoší, úprava Volánek Vítězslav)